Ekodesignem nazýváme soubor pravidel, postupů a strategií, využívaných k navrhování produktů, které budou pro výrobce zajímavé ekonomicky, a zároveň budou co nejméně zatěžovat životní prostředí. Ekodesign představuje takový způsob navrhování výrobků, při kterém jsou zohledněny dopady výrobku na životní prostředí (ŽP), a to během celého životního cyklu, od návrhu až po nakládání s jejich odpady. Jak je tedy zřejmé, anglické slovo „ecodesign“ vzniklo spojením slov economy, ecology a to design, které znamená navrhovat. Vzhled/design výrobku je důležitý pro jeho konkurenceschopnost na trhu, nicméně s ekodesignem prvoplánově nesouvisí.

Životní cyklus (ŽC) výrobku lze jednoduše rozčlenit na několik základních etap. Jsou to:

1, získávání surovin a energií pro výrobu,

2, výroba,

3, distribuce (přeprava) (zahrnuje všechny přepravy související s ŽC výrobku, tedy přepravu surovin pro výroby, přepravu hotových výrobků k zákazníkovi i výrobků po ukončení životnosti do sběrných dvorů a recyklačních center),

4, užití výrobku

5, využití výrobku či jeho částí po skončení jeho životnosti

6, odstranění nevyužitelných částí výrobku způsobem šetrným k životnímu prostředí

Návrh výrobku by měl vycházet z hodnocení jeho dopadů na ŽP v jednotlivých fázích ŽC. Toto hodnocení je velmi náročné a závisí na vypovídací schopnosti hodnocených údajů, jako je spotřeba energií a surovin při získávání vstupů, výrobě, užívání a odstraňování výrobku, efektivita jejich využití, množství a nebezpečnost vznikajících odpadů během celého ŽC. Prvním krokem je vždy vymezení pravidel a rozsahu (kontext, hřiště), v rámci kterých budou vlivy produktu na ŽP posuzovány, včetně priorit, které jsou dány povinnostmi ze zákona nebo jiným rozhodnutím (např. podepsáním Kyotského protokolu). Rámec, v kterém se pohybujeme, bývá často dán existencí a dostupností dat, (a také jejich cenou). Čím více se při stanovení priorit a posuzování řídíme věcnými důvody, tím přesnější jsou odhady dopadů na ŽP.

Kromě dopadů na ŽP je při hodnocení nutno brát v úvahu kvalitu služby, pro kterou je výrobek produkován, a samozřejmě jeho konkurenceschopnost (nový výrobek musí být prodejný). Požadavky výrobce a uživatele nemusí být protichůdné, například snížení spotřeby energie během používání je prospěšné pro ŽP i pro spotřebitele, je produkováno méně emisí při výrobě energie a uživatel pak platí méně za provoz a výrobce nabízí výrobek s vyšší konkurenceschopností.

(K hodnocení dopadů se používají různé metodiky od jednoduchých porovnání a výpočtů přes kvalifikované odhady. Standardizovaná metodika je popsána normami řady ISO 14 040 - Environmentální management – Posuzování životního cyklu, známá jako metodika LCA (z anglického Life Cycle Assessment). Metodika je v současné době často zpracována do formy softwarového programu. Aplikací tohoto programu určíme, jaké materiálové a energetické spotřeby, produkované emise a odpady jsou spojeny s jednotlivými etapami životního cyklu. Z výstupních tabulek je pak možné určit, jak v které etapě ŽC výrobek prostředí nejvíce zatěžuje Tato fáze analýzy se nazývá stanovení environmentálního profilu výrobku. Opatření ke snížení dopadu výrobku na ŽP musí vycházet hluboké znalosti procesů a výrobku.Příkladem složitosti interpretace a porovnávání výsledků může být jejich regionální omezení. Elektrický spotřebič způsobuje svým provozem ekologickou zátěž (je napájen z elektrické sítě). Tato ekologická zátěž je rozdílná, jestliže je energie vyráběna v tepelných, vodních, větrných či atomových (a mnoha dalších) typech elektráren. Výroba energie v rozvodné síti se liší stát od státu či dokonce region od regionu a environmentální dopady způsobené používáním spotřebiče závisí i na místě, kde je spotřebič provozován (přitom u běžných domácích spotřebičů je často největší environmentální zátěž způsobena právě v části životního cyklu používání, tedy provozem).

Mezi základní opatření, kterými lze dosáhnout zmenšení environmentálního dopadu, patří:

• optimalizace výroby (množství materiálu, počet užitých plastů – vliv i na těžbu surovin, energetické úspory), minimalizace obsahu škodlivých látek (nad rámec legislativy),

• optimalizace distribuce (přeprava – logistika, způsob a druh přepravy, obalové technologie, kanály zpětného odběru)

• optimalizace užití výrobku (náhrada službou, snížení spotřeby energie při provozu a provozních materiálů )

• společné vlastnictví málo využívaných výrobků (společný kávovar, síťová tiskárna ...)

• optimalizace funkce

• integrace funkcí (např. tiskárna, scanner, kopírka)

• optimalizace odstranění výrobku (jednotné, bezpečné a značené materiály, snadná demontáž výrobků, další využití surovin)

Po analýze dopadů je nutno vybrat opatření, kterými bude výrobek inovován. Nejsnadnější je samozřejmě inovace části, kde jsou náklady na změny nejmenší, nejefektivnější (z hlediska ŽP) je pak změna, která významně sníží zátěž ŽP. Ve většině případů není možné přijmout všechna navrhovaná opatření, protože jsou často protichůdná. Řešením je zaměřit se na inovaci v jedné či dvou oblastech tak, aby se ostatní oblasti nezhoršily.

Následně je nutné nově vzniklému výrobku dát patřičnou publicitu a zákazníky upozornit na přednosti výrobku, na jeho šetrnost vůči životnímu prostředí, úsporu energií, použité ekologické materiály atd. Marketingová podpora nového ekologického výrobku je nezbytně nutnou součástí ekodesignového projektu, bez této podpory se zákazník nedozví o výhodách produktu a často pak může být celý projekt neúspěšný, byť výrobek sám o sobě je konkurenceschopný.